Mudrakov a finta s diáky

28.03.2014 11:26

 

S příchodem barevné fotografie a později digitálních fotoaparátů, byla tahle metoda focení vytlačena z našeho rodinného způsobu ukládání cenných vzpomínek. Co jsou to vlastně ty diapozitivy? "Diapozitiv, diapozitivní film neboli inverzní film, je pozitivní (barevný nebo černobílý) obraz 36 x 24 mm na průhledné nebo průsvitné podložce vzniklý fotografickou cestou." A tak jsme se u těchto nafocených diapozitivů scházeli třeba po dovolené, kdy nám tyhle filmy vyvolala příslušná laboratoř, tuším, že jsem je tehdy posílal vyvolat do Teplic. Diáky se rozstříhaly a nasadily do rámečků, zkontrolovaly přes kukátko a pak promítly na plátno. Nejvíc rámečků jsem si tehdy dovezl z Berlína, teda jeho východní části, součásti NDR (Německá demokratická republika).

             Jednou začátkem tohoto roku, mne napadla myšlenka, převést tyhle památeční diáky do digitální podoby v domácích podmínkách (jsem jeden z těch, kteří rádi experimentují). První nápad byl rychlý, projet diáky domácím scenerem. Tušil jsem, že tohle asi dopadne špatně a taky se stalo. Můj scener je totiž neumí prosvítit a tak na bílém podkladě vzniklo dílo nevalné kvality, ba skoro žádné. Rozlišení děsné, tmavé obdelníky, no prostě špatný nápad. Přemýšlel jsem dál, co tak zkusit plátno a promítnout je, tak jako před roky na plátno a z toho plátna je ofotit digitálním fotoaparátem. Vlevo jsou zkušebně naskenované diáky, vpravo je ukázka z ofoceného plátna. To už bylo sice trošku lepší dílko, ale též nejapné kvality(navíc optika promítačky je zanešena prachem, který je i mezi skly).

                  Tudy cesta nevedla, tak jsem si tehdy říkal, asi to dám nějakému zdejšímu fotografovi, který nabízí službu převedení diáků do digitální podoby.

Pak přišla finální myšlenka, co tak diapozitivy strčit do prohlížecího kukátka, nějak podsvítit a ofotit. Trochu jsem diáky utřel od prachu, strčil do kukátka, opřel o zvenčí osvícené sklo okna v pokoji, přiložil ke kukátku digitální fotoaparát a cvakl spouští. Přetáhl jsem nafocený diák ihned to počítače a byl mile překvapen výsledkem mého zkratového nápadu. Tak tohle není vůbec špatné! Na domácí poměry dostačující. Samozřejmě s roky, kdy diáky leží nečinně v krabici, dochází nemilosrdně ke ztrátám jejich kvality, Diáky vyblednou a ztratí svůj kontrast. Samozřejmě za předpokladu, že jsou dobře nafoceny. Hned u focení mohlo dojít k podsvícení, přesvícení, špatné expozici atd... Vlevo je kukátko nevalných rozměrů a kvality, ale pro tento účel se ukázalo jako plně dostačující. Vpravo je zpracovaný a ořezaný diapozitiv z šedesátých let minulého století. U něho je vidět právě to zestárnutí a vyblednutí. Ale je převeden a zachován, což je pro mne důležité.

              Malá ukázka, vybral jsem diapozitiv s portrétem. Takhle teda vypadá nafocený diapozitiv, jak ho zachytil můj digitální fotoaparát. Samozřejmě tady v článku je snímek zmenšen. Můj digitál je už staršího data (Olympus C-500 Zoom) a tak ukládá digisnímky ve slabším rozlišení (2560x1920x24).

              Ořezaný výřez z diapozitivu. Případně upraven v editoru, tenhle jsem nechal s původními barvami. Jindy je třeba upravit kontrast, sytost, barevný odstín atd.. Některé filmy byly do modra, jiné do zelena, či zčervenaly. Hlavně ale vybledly časem, takže je nutno přidat kontrast, barvy.

               Nakonec mne potěšilo i to menší rozlišení mého foťáku. U kvalitnějšího diapozitivu je plně dostačující. Ukázkou může být tento výřez z diapozitivu.

                No a to by bylo v kostce asi vše o tom mém divokém nápadu. Ukázkou jsou barevné kolekce retrosnímků zde na stránkách ve fotogalerii. (retro Tatry, Jugo, Bulgaria a Italy).