Není to samé v kronice?? :) Pěkná vzpomínka :)
Mudrakov a kroniky srazů
Mimochodem, seznam všech srazů zde na stránkách je stále vylepšován a nyní potřebuje Mudrakov i vaši pomoc. Chybí mu fotky na doplnění do odkazů na srazy: (rok 1990 - Kyjov, 1991 - Bojkovice Trosky, 1994 - Malá Morávka, 1997 - Heroltice, 1998 - Vlčák Osvětimany a 2001 - Biskupice). Jedná se hlavně o společnou fotku či další zajímavé fotky z daných srazů. Pohledejte doma v albumech, naskenujte a pošlete na email. Děkuji předem. Já objevil doma 1992 - Smraďavku, 2000 - Arnika, 2003 - Vřesovice a další...
Mudrakov rád vzpomíná na všechny srazy "Slezinus Mazalkus" (mimochodem jich bylo už dvacetšest). My jsme pořádali tři srazy. První byl tehdy ještě bez "dětí" v roce 1992 na Smraďavce (tehdy chaty Pozemní stavby Minas), druhý byl v roce 2000 na Mikulčině vrchu v areálu chat jménem Arnika (kdysi majetek Slováckých strojíren) a poslední v areálu dětského tábora Radost ve Vřesovicích v roce 2008. Každý rok na srazu si poctivě pročteme obě kroniky.
Vzpomínka na námi pořádaný sraz ve Vřesovicích roku 2008
Všechno to začalo jedním únosem, ta hloupá rosnička stále provokovala špatnou předpovědí počasí, a tak jsme ji nechali unést jednou mouchou kulturistkou těsně před víkendem. To nám už také volali z pivovaru Janáček, že pivo určené pro náš 21. rodinný sraz je správně uležené a připraveno k expedici. A protože jsme všechny rodinné příslušníky našeho klanu dostatečně včas informovali o slezině v „Údolí karkulek“, nezbývalo nic jiného než nacpat naši Feldu až po strop nějakým tím proviantem a vyrazit vstříc pohodovému víkendu. V kalendáři bylo právě psáno, že je pátek 23. května 2008.

Na místo činu jsme dorazili včas, takže jsme pohledali správce areálu, který nám vydal všechny potřebné věci, dle předchozí domluvy. No vida, to nám to hezky funguje, vytáhnout pivo do společenské místnosti a zapnout chlazení, uvítat se s týmem kuchařek, připravit a proběhnout chatky. „Hej, vlajka je v autě? Chladí se slivovice?“ Klídek, vše je tak, jak má být, nohy na stůl, jedno orosené a čekat na hosty. Malý poznatek, vypadá to, že správce bude v poho (a taky, že byl).
Auto jede, to nejsou naši, auto jede, to nejsou naši, auto jede, to jsou naši! Závora, STOP, vypnout motory. Vychlazená slivovice krásně voní, první naši hosté jsou nažhavení organizátoři minulého srazu na Králindě. Hurá, Ivča, Petra a Libor dorazili. Už to začalo! Přijíždějí postupně další hosté, Mudrákovi, Strakovi, Hrabálkovi., Ledvinkovi, kemp se plní příjemně známými hlasy. A další a další, přijíždí i jeden červený Ford, jehož osádka je tak nažhavena na sraz, že zapomněla doma i zátku od oleje na motoru.
Máme venku stoly, raut těch nejlepších Mazálkovských specialit už je v plném proudu, první přípitky kvalitním vínem, které zajistil opět Slávek. Kde je červené? Tady, v téhle plastovce. Už to začalo, už to vypuklo! Každý už má své ubytování, každý už má svůj pelíšek a kalíšek. Pořadatelům se dokonce podařilo ještě pátečního večera zorganizovat pozdní nástup celého osazenstva a naše oblíbená hymna už zní pod Buchlovskými vrchy.
Michal jištěný bráchou, vynáší vlajku na nejvyšší stožár kempu. Zní první akordy kytar a první vylosovaní hráči ukazují své kvality při srazové stolové hře „šmrnc“. Zábava je v plném proudu, stěhujeme se ale do společenské místnosti, přece je tam tepleji. Poslední archivní fotka první srazové noci má čas 2 hodiny 50 minut. Tak dobrou noc, dobrou, dobrou, my ještě né.
Dobré ráno, osazenstvo kempu se pomalu probouzí do sobotní pohody. Začaly buchtové hody, podpořené obloženými talíři od příjemných kuchařek. Typickým loudáním tam a zpět jsme postupně přivítali všichni sobotní do modra vybarvenou oblohu. Mezitím pokračoval turnaj ve stolní hře „šmrnc“, kde se o první zajímavé překvapení postarala Iva, která postupně vyřadila Slávka i Lubu. Začínalo jít do tuhého. Už se také naply sítě na hřišti a začaly první boje v nohejbalu. V okolí kempu se začali trousit naši rodinní turisti a výletníci, kteří se vydali na obchůzky kolem tábora. Tak to vždycky utíká, nebo jenom pořadatelům? Najednou je tady nástup na oběd, kuchařky nám připravily kvalitní svíčkovou a přípitkem nám to hezky začalo. A teď pozor. Máme tady exluzivní rozhovor, kde nám Lenka přesně popsala, co se to vlastně sobotního odpoledne a večera všechno událo:
„Vrátily jsme se na oběd (mimochodem byla výtečná svíčková, která mě trošku vytáhla z obvyklého pivního bolehlavu), sehrály jsme upoutávku na večerní program (raději zapomenem na nevydařený fór s lístečky) a odpoledne jsme na dece tajně dochystaly ten zbytek. V šest už jsme byly hotovy a tak jsme se s radostí mohly vrhnout na Jirkou připravenou hru Activity, u které se bavili někteří více a někteří méně (hlavně ti tišší). Každopádně asi jen tak nezapomeneme Petřino pantomimické ztvárnění travního semene a „romantickou večeři“ v podání strýce Pavla. Jirka nám báječně připravil půdu na legrácky a kolem osmé jsme přesídlily hlavní tábor do umýváren a zapojily techniku. V momentě, kdy vše bylo krásně připravené, nastala vhodná chvíle zpravit kluky o tom, kdo bude hlavními hvězdami večera. Stále mi v uších zní Pavlíkovo zemité zakletí „A dopr..!“, když jsme mu vesele oznámily, že se má nachystat na scénu. Zbytek kluků vše přijal s klidem jim vlastním. Nechápu, že jim nebylo divné, že dotazníky ohledně charakteru a stavu konta obdrželi po obědě jen vybraní jedinci..
Vše jsme odstartovaly před devátou a Janča v roli moderátorky představila rozvášněnému publiku šest adeptů na Týpka roku. Ve spravedlivě vylosovaném pořadí předstoupili Marus, Jirka, Míša, Martin, Mirus, Pavlík a zároveň byli charakterizováni definicemi ze záludného dotazníku. Po nástupu museli čelit zákeřným otázkám, se kterými si často nevěděli rady ani světoběžníci. Vše odstartovala francouzská manikůra, pokračovalo to tureckým záchodem a vyvrcholilo to ruskou trojkou. Kluci se červenali a začli ještě více, když měli určit rozdíl mezi epilací a depilací, mezi podprsenkou a korzetem a mezi řasenkou a mascarou. Pak jsme kluky nechaly na chvilku oddechnout, Ilonka Czáklá zanotovala z hloubi svého výstřihu „Proč mě nikdo nemá rád..“ a mezitím se vše přichystalo na zkoušku kluků z etikety.
Nasimulovaly jsme situaci na prvním rande naslepo, při kterém jsme prověřily a ověřily, jak jsou pohotoví, vychovaní a okouzlující. Nebylo jednoduché kluky udržet v klidu a izolované, když byl nástrahám vystaven jako první Marus a ze sálu, kde celá show probíhala, se valily výbuchy smíchu. Bylo mi líto Pavlíka, na kterého byl los macešský a zůstal jako poslední. Kluci měli rande s dívkou v béžové sukni a bílém tričku (v podání Raduly). Měli na ni čekat u stolu v restauraci, dívka přišla, měli jí pomoct z vesty, posadit ji, objednat u vrchního (kterého dokonale ztvárnila Laďka), zachovat chladnou hlavu, když je číšník „omylem“ polil a místo objednaného jídla donesl studený buřt, ze kterého se dívce udělalo tak zle, že musela odběhnout na záchod.. Koupit dívce růži od vlezlé prodavačky (mé maličkosti) a nějak vybruslit z prekérní situace, když se objevila nachlup stejně oblečená dívka ve dveřích a tvrdila, že tu má rande právě s ním…
Zatímco byli kluci odveleni a chystáni na závěrečnou část večera, vystoupil zahraniční host – Britney Spears opět v podání mé maličkosti. Pak Janča vyhlásila slavnostní promenádu ve antickém stylu – kluci měli přes sebe prostěradla a na hlavách břečťanové věnce. Vypadali všichni kouzelně, a tak hlasování bylo pro publikum určitě hrozně těžké. Mezitím, co jsme přepočítávaly hlasy, vystoupil generální ředitel soutěže Jean, který jmenoval sponzory a mohlo se vyhlašovat – Drtivou většinou byl za Týpka roku 2008 zvolen Pavlík. S velkou slávou jsme mu předaly hodnotné ceny – klíče od bytu, od autíčka, věnec z květin a samozřejmě pro tuhle situaci speciálně připravený dort. Pavlík prohlásil, že to vůbec nečekal, poděkoval rodičům a šel si na oslavu natočit pivo.“
Hezky to Lenka popsala, celý článek je k nalezení na jejím blogu. Je jen potřeba k tomu dodal, že ten nádherný dort byl také její práce. Nic naplat, my starší jsme nezapomněli přidat naši scénku, která hned dostala od mladých hezký název: „Věchýtek roku 2008“, kde jsme předvedli, že v nás stále ještě dřímá kus toho divadelního umění a odešli jsme za velkého aplausu. To už najednou bylo pomalu jedenáct hodin večer a mládež se přestěhovala k táboráku, kdežto my starší jsme si ještě chvíli poplkali a zazpívali ve společenské místnosti.
Bum, je tady najednou nedělní ráno, toto letí, zase to ranní courání tam a zpět, všude je slyšet: „Dobré ráno, dobré ráno, jaké bylo vyspání?“ Já myslím, že se všichni vyspali dobře, a kdo to nějak nestihl na srazu, tak to určitě stihl doma po něm. Po snídani, kde zase převládaly naše rodinné buchty a pochutiny, začaly poslední vyřazovací zápasy ve šmrncu, už šlo o vše, mezi poslední čtyři aspiranty na titul se probojovali čtyři semifinalisté: PavelM., EvčaM., HonzaM. a MílaM. Po těžkých bojích zvítězil Pavel nad Evčou 7:5 a Mila nad Honzou 6:4 a finalisté už byli známi. Na hřišti ještě mezitím probíhaly poslední souboje v nohejbalu a volejbalu.
A jsme voláni k obědu, poslední srazový přípitek, závěrečná knedlíčková polévka a řízek nás vrátili pomalu do původního stavu před srazem. Po obědě probíhal urputný boj o třetí místo mezi Evčou a Honzou (5:7). Šlo se do finále. Zkušení šmrncalisti Pavel a Mila zasedají k nečekaně urputnému zápasu, kdy nakonec zvítězil Pavel v poměru 7:5.
„Nástup na plochu!“ Sraz se nám nezadržitelně blíží ke svému konci. Je tady poslední zavelení Mudrákova: „Po rodinách nastoupit!“ Nezbývá, než se rozloučit „Hymnusem Mazalkusem“, rozdat ceny pro první tři umístěné ve šmrnc turnaji, zvolat oblíbené mnohohlasné „Hurá, hurá, hurá,“ bohužel sraz roku 2008 je mrtev, ať žije sraz roku 2009. Předáváme vlajku do roční úschovy k rodině Hloušků.
Přece ještě poslední pamlsek, poslední rychlé posezení, Pavlův vítězný dort „Týpek roku 2008“ podávaný s rakvičkami a se šlehačkou nás oddaluje od toho, co tak nemusíme, balení věcí a nás samotných do aut a posledního rozloučení. Návrat do ohleděné civilizace je naspadnutí. „Ahoj, nazdáár, těšíme se zase za rok.“ Auta nekompromisně mizící v dáli, jsou toho důkazem. Je slyšet velkou ránu, to pořadatelům spadl kámen ze srdce. POVEDLO se!
Mila + Evča + Jana
Tohle je originál zápis do kroniky toho roku (doplněno).