Mílo, po přečtení nového článku mne napadlo i smrt patří do života. Někdy máme přání, aby milovaný člověk byl tu s námi co nejdéle, ale vůbec nás nenapadne, že pro něho to může být utrpením. Ke všemu bychom měli přistupovat s pokorou, že se to takhle děje. Přiznám se, že mně ta pokora moc nejde.
Jen chápu, že milovaný člověk je v srdcích milujících lidí vlastně nesmrtelný, protože na něho lidé vzpomínají a tím vlastně žije s nimi dál.
Hezký den